barbora Dobiaš

Kdo jsem?  

Mám skvělé rodiče, kteří mi udělali přes všechny mé starosti pohodové a skvělé dětství. Po mém narození jsem “ležela” v kojeneckém ústavu 4 měsíce a čekala na nějaké rodiče, kteří mi dají domov. Můj začátek do tohoto světa nebyl úplně růžový. Díky tomu jsem byla velmi úzkostné dítě a později jsem si  prošla silnou separační úzkostí. Měla jsem velké štěstí, že jsem se připletla do života mých rodičů. Díky nim ze mě postupem času vyrostla silná osobnost s jasnou představou, kde je, co dělá a co chce. 

Proč to všechno píšu?

Každý člověk čerpá ze své životní cesty. Cítím, že moje poslání je práce s dětmi. Od mých 9 let začali rodiče s ranou pěstounskou péčí. Pamatuji si, jako by to bylo včera, kdy mně a mojí mladší sestře řekli, že budeme mít “na chvíli” doma miminko, o které se budeme starat. Ta radost a natěšenost byla opravdu velká. Během 9 let naší rodinou prošlo 18 novorozenců. Zkušenosti, které jsem střádala do mých 18 let, jsou neskutečnou výhodou nejen pro můj osobní život, ale i profesní. 

Od mých 15 let jsem začala hlídat děti v různých rodinách a začala jsem zjišťovat, že to je něco, co mi dává smysl a naplňuje mě to. Po škole jsem nastoupila do školky na plný úvazek. Jenže pak to přišlo. Moje maminka mi nabídla, že bych mohla jít na akreditovaný Montessori kurz. 

Tento kurz mi změnil život. Zjistila jsem, že moji rodiče mě vychovali dle Montessori principů a ani o tom nevěděli. Zjistila jsem, že věci, které mi připadají přirozené v přístupu k dětem, se shodují s Montessori filozofií. Během kurzu jsem věděla, že moje další životní etapa je práce v Montessori školce. 

A z ničeho nic rodinná známá, která založila Montessori mateřské centrum, se na mě obrátila s myšlenkou, že by si přála, abych od ní převzala Montessori mateřské centrum a pokračovala dál v její cestě. A tak jsem do toho skočila po hlavě! 

Montecentrum vedu třetím rokem a je krásné vidět nadšené děti, které si to u nás užívají a každý den ráno se těší do školičky. Díky mému úzkostnějšímu dětství mám velké pochopení pro děti, kterým se nechce od maminky nebo od táty. Je to přirozená věc. Některé děti to zvládají lépe a některé potřebují více času. Proto jsem vymyslela bezpečný plán adaptace, který dětem nevytváří trauma a je ušitý na míru každému dítěti a jeho rodičům. 

Moje vize?

Tvořit bezpečné prostředí pro děti, kde se bude rozvíjet jejich potenciál. Podporovat děti, aby se nebály něco pokazit, měly chuť zkoušet nové věci, měly povědomí o sobě a druhých. Podporovat jejich samostatnost a dát jim pocit, že jsou ve světě vítané, užitečné a potřebné.